K dispozici jsou ročenky SKP UNION CHEB a SDRUŽENÍ ZÁPADOČESKÁ ATLETIKA 2012.
6.8.2012
Mistryně si odpovídají. ( r.2009)
6.8.2012
Vše

Rozhovor s atlety Unionu (r.2012)

Bude z nich někdo startovat na mistrovství Evropy, světa nebo olympijských hrách?

Velkým úspěchem skončilo pro chebský Union mistrovství České republiky v atletice žactva v Olomouci. Jedna stříbrná medaile za štafetu 3 x 300m a dvě bronzové (4 x 60m a David Richter na 300), po dvou letošních medailích z mistrovství ČR z haly, další atletický zázrak z města, kde není atletická dráha o normálních rozměrech, takže Velká cena města se jako rarita celé České republiky koná v cizí zemi, kde se v zimě trénuje v malých tělocvičnách přeplněných atlety,  a přesto se trenérům daří vychovat skvělé sportovce.
Před třemi lety si štafeta (3x300m) chebského Unionu přivezla z Olomouce  zlatou medaili ve složení Míša Hadašová, Markéta Rejmanová a Nikola Jelenová. První dvě záhy po té atletiku zanechaly a věnují se nyní radši světským radovánkám než tvrdé atletické dřině. Pouze Nikola je výbornou atletkou v pražské Slavii a získává další mistrovské medaile.
Stejně jako před třemi lety se náš deník ptá na otázky, na které odpovídají patnáctiletí atleti, kteří opět patří k velkým nadějím nejen chebského sportu ale i české atletiky. Je to určitě zajímavá sonda do duší tak mladých sportovců.
Na otázky odpovídají v pořadí – Sára Janušková (SJ), Markéta Petrikovičová, (MP) Nikola Desenská (ND), Soňa Vejražková (SV) a David Richter (DR).Byl/a jsi před závodem nervózní?

(SJ) Ano, byla jsem opravdu hodně nervózní, protože M-ČR je vrcholem atletického snažení.
(MP) Ani ne, protože to nebylo moje první M-ČR a protože, když jsem nervózní, tak dopadne
závod mnohem hůř.
(ND) Jak kdy. Když jsem běžela svůj individuální start na 300m , tak jsem byla hodně nervózní, ale ve štafetách už tolik ne. Spíš jsem se bála, aby se něco nepokazilo.
(SV) Byla jsem trochu nervózní, myslela jsem pořád na to, abychom zvládly předávku.
(DR) Ano nervózní jsem byl, hlavně když jsem běžel finále na 300m. Byl jsem ve stresu, bolelo mě břicho, ale věděl jsem , že mám natrénováno, takže mě to po chvilce přešlo.
Co Ti letělo hlavou bezprostředně po závodě ?

(SJ) Po individuální závodě jsem byla zklamaná (sedmá na 300m), protože jsem měla navíc. 
Po štafetových bězích jsem byla opravdu št’astná. Byla jsem hrdá na sebe a na své kolegyně.
(MP) Hlavně jsem byla ráda, že to mám za sebou.
(ND) Po závodě jsem byla ráda, že vůbec žiju, a když to beru celkově, tak jsem moc ráda, že nám to vyšlo.
(SV) Hurá, dokázaly jsme to!
(DR) V rozběhu na 300m, když jsem běžel první tak jsem měl radost z postupu do finále. A ve finále, když jsem skoro v cíli a byl jsem třetí a věděl, že už mě nikdo nemůže předběhnout, tak to jsem se hodně radoval.
Co pro tebe znamená medaile z mistrovství republiky?

(SJ) Medaile z M-ČR jsou nejcennější a největší odměnou za celoroční dřinu.
(MP) Velký úspěch a pocit, že jsem celý rok nedřela zbytečně.
(ND) Medailí mám docela dost, ale z M-ČR jen tři a vážím si jich opravdu hodně, protože jsou vůbec nejcennější.
(SV) Jsem št‘astná, těší mě, že jsme překonaly oddílový rekord.
(DR) Hodně moc. Je to nejcenější medaile společnou s tou , co mám z letní Olympiády v roce 2011 ze štafety 3 x300m.
Jaký je to pocit stát na „bedně“ a přebírat medaili?

(SJ) Nepopsatelný! Něco opravdu vyjímečného !
(MP) Nádherný. Vyjímečný zážitek, který se každému nepovede.
(ND) Pocit je to opravdu nádherný, když jste připraveni za stupínky vítězů a čekáte až řeknou Vaše jméno a Vy si pak můžete na stupínek stoupnout.
(SV) Byl to příjemný pocit, ale mnohem lepší bylo, jak náš úspěch prožívalo moje okolí.
(DR) Pocit je to krásný, když na největších závodech celé republiky žáků, říkají moje jméno a klub.
Kdo Ti nejvíce pomohl k úspěchu?

(SJ) K úspěchu mi pomohla podpora mých rodičů, trenér Jacek Přibáň a také podpora celé tréninkové skupiny.
(MP) Nejvíce mi pomohl trenér, který nás celý rok připravoval, abychom něčeho takového dosáhly, Také mě hodně podporuje moje rodina a pomohla mi tím, že se mnou na M-ČR jela.
Velkou podporou mě byly i mé kamarádky z atletiky.
(ND( K úspěchu mi nejvíc pomohl trenér, velká podpora rodiny a náš atletický tým.
(SV) Samozřejmě náš trenér, ale také mi pomohla podpora mojí maminky, bývalé atletky.
(DR( Tak určitě nejvíc samozřejmě můj trenér a moje snaha absolvovat co nejvíce tréninků.  
Čeho chceš ještě v atletice dosáhnout?

(SJ) Mým největším snem je se jednou podívat na OH a dostat se do reprezentace. Samozřejmě další medaile z M-ČR a zlepšovat si osobní rekordy.
(MP) Další medaile z M-ČR a chtěla bych startovat na OH
(ND) O tom nepřemýšlím ale chtěla bych ještě startovat na velkých závodech, ale myslím až začnu studovat na střední škole, nebudu mít tolik času.
(SV) Mým snem je překonat světový rekord Jarmily Kratochvílové v běhu na 800m.
(DR) Ještě rok budu žák, tak bych chtěl na dalším mistrovství být první na 300m, na 60m být ve finále, po případně na 150m být do třetího místa.
Bavilo by Tě trénovat jiné atlety?

(SJ) To by mě určitě nebavilo, jelikož bych na to neměla trpělivost. Bude se snažit zůstat u atletiky co nejdéle jako závodnice.
(MP) Možná, že ano, ale asi bych na to neměla čas. Bavilo by mě vymýšlet tréninky a sledovat, jestli se podle nich zlepšují.
(ND) Po pravdě ani ne. Možná tak učitelkou tělocviku, ale být trenérkou mě neláká
(SV) Zatím si to nedokážu představit, možná až budu starší
(DR) Trénovat jiné atlety by mě nebavilo, neměl bych tu výdrž je připravovat.